Speciální pedagog, arteterapeut. Studia: 1980–1984 PF UK Praha, speciální pedagogika, 1993–1998 PF JU České Budějovice, arteterapie. 2002 rigorózní zkouška v oboru léčebné pedagogiky na PF UK v Bratislavě, téma práce – výtvarný projev zrakově postižených.
Zaměstnán: (1985–dosud) Konzervatoř a střední škola J. Deyla, Maltézské náměstí 14, Praha 1; (1995–dosud) PF JU v Českých Budějovicích, ateliér arteterapie – lektor. V letech 1991–2014 kurátor pro edukaci v NG Praha, lektorské oddělení Sbírky orientálního umění, v letech 1998–2001 spolupráce s Klinikou dětského a dorostového lékařství, I. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Ke Karlovu, Praha 2, arteteraputická intervence u pacientek s dg. poruchy příjmu potravy.
Arteterapie jako neverbální terapeutická metoda pracuje s rozmanitými výtvarnými materiály a technikami. Jejich využití směřuje k rozvíjení různých forem fantazijních procesů, mezi které patří i asociace, které jsou rovněž základem kreativních procesů.
Ve výtvarném umění má gestická tvorba a práce s nahodile vzniklými barevnými plochami významné místo. Připomenout lze Leonarda da Vinci, který zmiňuje hru s asociacemi při pohledu na skvrny na zdech. V 18. stol. je významná tvorba vycházející z asociací u anglického krajináře Alexandra Cozense, podobným typem tvorby se zabýval i spisovatel Victor Hugo. V kontextu českého umění nelze opominout experimenty Vladimíra Boudníka.
Arteterapeuti vedle asociační čmáranice pracují s technikou akčního či gestického akvarelu a jeho dotvářením. Uvedení do této techniky je obsahem workshopu. Jak název napovídá, na počátku je gesto, kterým jsou na zvolený formát papíru nahodile nanášeny barevné skvrny. Po částečném zaschnutí jsou smývány proudem tekoucí vody. Tento postup je několikrát opakován a cílem je vytvoření vrstev asociačně zajímavých barevných skvrn, které jsou následně dotvářeny do podoby konkrétních figurálních nebo zvířecích motivů či krajinných scenerií. Ve výsledku se tedy spojuje původní abstraktní barevná skvrna s nalezeným konkrétním motivem či scénou.
Velký podíl u této techniky má výtvarná náhoda, která je využita pro volné asociace účastníků workshopu. Ve vzniklém artefaktu lze společně s arteterapeutem sledovat vzniklou symboliku, pracovat s objevenými metaforami a přemýšlet o jejich souvislostech s vlastní životní zkušeností.