Z HLOUBI 3: Cesty z nevědomí pohledem psychologie a expresivních přístupů
České Budějovice 14.–15. 11. 2025
Pavel Kolmačka
Básník a prozaik. Vystudoval elektrotechniku a religionistiku se zaměřením na náboženství archaických kultur a přírodních národů. Pracoval jako asistent v průmyslovém podniku, ošetřovatel, překladatel, redaktor, učitel, v současné době se živí knižními překlady (mimo jiné C. G. Jung či Thomas Moore) a výukou cizích jazyků. Publikovat začal v osmdesátých letech v samizdatu, mimo jiné ve sborníku Básně in margine (1989) společně s Ewaldem Murrerem, Bohdanem Chlíbcem a Miroslavem Salavou. Samostatně vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos; Viděl jsi, že jsi; Moře; Wittgenstein bije žáka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel, deníkovou prózu Jedna věta a román Stopy za obzor. V roce 2023 mu v nakladatelství Tridáda vyšlo Canto ostinato. Listopad, prožitky blízké zimy: román o životě a jeho konečnosti, o duši, hudbě, dětech a budoucnosti, za který obdržel Cenu nadace Český literární fond, Cenu Jaroslava Seiferta a Státní cenu za literaturu.
K čemu je básníkovi četba C. G. Junga?
Rozprava o tvořivosti a jejích zdrojích.
„Lidi chtějí pořád dokola to samé. Kolem nás jsou hory hudby, ale spí zahrabané v partiturách. Werner je někdy v noci slyší. Volají: Hrajte nás! Vyslechněte nás!
Tak proč děláme to, co děláme?
Werner trval na svém, že když se přihlásí hlas, ten, kdo ho slyší, zodpovídá za jeho předání dál, aby mohl slyšet někdo jiný.“
(Canto ostinato)
Šla jsem ulicí, Ingridino auto mizelo za zatáčkou a proti mně se potáceli dva ožralí skini. Uvědomila jsem si, že je sedmnáctého a že se v Praze demonstrovalo.
Jeden, od pití růžový, zvedl pěst a zařval: „Nic než národ!“
Nevím, co mě to napadlo, určitě jsem si koledovala.
Zvedla jsem otevřenou dlaň a odpověděla: „Nic než láska!“
(Canto ostinato)
